Vlak

Všude kolem mne je neuvěřitelné dusno a křik. „Baníčku, Baničku, vyhrajeme,“ zaznívá mnohohlasně z opilých hrdel fanoušků stejnojmenného ostravského fotbalového klubu. „Maminko, pomoz mi, co se nám to stalo,“ ozývá se mnohem vyšší hlas z úst mladé ženy z opačné strany. Jeho naléhavost nahání husí kůži. Pátravě se rozhlížím dál po svém okolí a vidím i bledé tváře s ústy zcela mlčenlivými, sevřenými v bolestné křeči. Za ty křičí a volají o pomoc vystrašené oči. Všude je naprosto neuvěřitelný zmatek.  Různorodé emoce všech přítomných se ve vzduchu mísí naprosto stejně násilně, jako směsice vůní parfémů, potu, benzínu a olejů kolem. Jediný muž si zachovává v nastalém zmatku chladnou hlavu. Stojí na kovových schůdcích a soustředěně hovoří do mobilního telefonu. Zdá se, že je velice vážný a nezvykle pobledlý. Napínám sluch, abych zaslechl alespoň útržek z jeho hovoru…

Je 10:45

„…ano, je velmi mnoho zraněných – určitě více než dvacet – jsem ve vlaku – ještě další dvě osobní vozidla – jsem na vlakovém přejezdu na cestě z Bruntálu do Světlé Hory – pospěšte si prosím!“ Takto zní jednotlivé útržky jeho končícího hovoru. Také já se dnešní den nacházím ve stejném vlaku jako on. Chybí poslední dva dny do prázdnin a za malými vlakovými okénky nabírá obrátky léto. Venku panuje pohodová předprázdninová atmosféra, která ostře kontrastuje s vypjatou atmosférou uvnitř havarovaného vlaku. Známá železniční trať do Malé Morávky – brány Jeseníků, se dnes stala dějištěm cvičení Integrovaného záchranného systému s názvem „Vlak“. Já se nacházím přímo v centru dění, v uličce osobního motoráku, abych jako jeden z členů bruntálského fototeamu zaznamenal průběh a atmosféru dnešního prověřovacího cvičení. S prstem připraveným na spoušti svého fotoaparátu čekám na příchod prvního ze záchranářů. Studenti a studentky hasičského učiliště a zdravky, společně s dobrovolnými hasiči, všichni s dokonale namaskovanými zraněními, vytvořily okolní naprosto věrohodnou atmosféru vlakového neštěstí. Se mnou je tady dalších téměř 40 pasažérů.

Napjatě čekám na toho, kdo jako první vstoupí do okolního zvukově ohlušujícího a vizuálně děsivého pekla. Chci zaznamenat jeho autentické reakce. Jako záchranář však vím, že nikdo z kolegů nebude mít z tohoto dobře zahraného divadla zcela jednoznačné pocity. Studentský komparz se nejspíš dobře baví a mnohdy hladce sklouzává i k velmi slušným a věrohodným hereckým výkonům. Nám, záchranářům, ať chceme, nebo ne, se však někde hodně vzadu v našich hlavách zhmotňuje předstíraný křik, malinová krev a bravurně zahraná bolest, v křik a bolest opravdovou, ve skutečnou krev nenávratně mizející ze žil mnoha zraněných, které jsme za svou dlouholetou praxi měli možnost u nejrůznějších nehod vidět. Není to však vědomá záležitost. I přes to se tep mírně zrychluje a adrenalin se mísí s teplající krví. Dokonce i v tuto chvíli, kdy jsou záchranáři teprve na cestě a v houkajících vozidlech pravděpodobně panuje tvůrčí a někdy i nuceně mírně veselá atmosféra, necítí se kluci nijak komfortně. Cvičení je taktické, ale i tak ve výjezdovém voze vlastně nikdo neví, co přesně jej na místě imitované události čeká. Ani okolní teplota blížící se 30 stupňům nad nulou, není při tolika vrstvách požárně a vodě odolných materiálů, ze kterých jsou vyrobeny hasičské zásahové převlečníky, nic příjemného. Zkrátka bude to pro kluky „záběr“, to je mi dnes jasné.

Je tady první ze záchranářů

Na úzké vlakové chodbičce se mihne červený stín. „Á, tak tu máme prvního záchranáře.“ Je to řidič a zdravotník rychlé záchranné služby z Bruntálu. Teď přichází základní úkol pro velitele zásahu a vedoucího lékaře. Společně se všemi záchranáři vnést do chaosu, který zde vládne, nějaký řád! Pokusit se ve spolupráci s kolegy, a to v co nejkratším čase, zjistit a eliminovat případná dosud hrozící nebezpečí, odhadnout počty osob a rozsah jejich zranění, zjistit dostatečnost sil a prostředků na místě události. Teprve po té budou následovat další kroky směřující ke zvládnutí situace, jako např. rozdělní pacientů podle typu ranění (systém START), rozdělení úkolů jednotlivým záchranářům (zajištění místa nehody, odpojení akumulátorů, příprava vyprošťovacího nářadí atd.). V jeho překvapené tváři čtu něco takového, jako: „Tak to bude dneska pořádná fuška!“  Je to ostřílený profík, který už za svou praxi leccos zažil a viděl, ale zdá se, že i on je dnes mírně zaskočen a v prvním okamžiku nevěří svým očím. Jakoby ho velice věrohodný výjev, který ve vlaku spatřil, a ohlušující řev vycházející zevnitř vagónu, na okamžik přikoval mezi dveřmi do vagónové uličky.  Vzápětí ale pokračuje dále do vozu a za ním postupují i další záchranáři.

Co se děje, proč na nás útočí?

Všechno kolem však nečekaně nabírá na obrátkách. Jako by někdo píchl do vosího roje, fiktivní fanoušci Baníku se zcela nepochopitelně vrhají na právě příchozí záchranáře. Za několik okamžiků tito „přerostlí“ a řádně přiopilí pánové zcela znehybňují oba zasahující hasiče, kteří vstoupili do vagónů v těsném závěsu za lékaři. Klukům opravdu nezávidím. Za těly mohutných fandů v prvních okamžicích nejsou takřka vidět. Mnoho dotěrných a útočících rukou je natolik zaměstnává, že se nemohou dostat ani ke kapesní vysílačce, aby si přivolali pomoc svých kolegů. Ti by ale i tak nejspíš nemohli opustit ostatní vážně zraněné, ve dvou osobních vozidlech, přestože právě zasahují velice blízko – jedno z vozidel bylo vlakem přímo tlačeno po železnici a nachází před hned vlakem. Odtud tedy zřejmě pomoc nepřijde a posily jsou teprve někde na cestě… Co dělat? Čas letí! I přes to, že se oba hasiči statečně brání mnohonásobné přesile útočníků, situace je na okamžik naprosto patová. Lékaři se již věnují prvním vážně zraněným a sami si jen s maximálními obtížemi vymezují minimální pracovní koridor. „Uf, ještě že tohle není reál“, říkám si. Určitě by díky podobné bezohlednosti fanoušků mnoho zraněných čekalo na pomoc o mnoho déle. Možná by za jejich bezohlednost někteří ze zraněných zaplatili také svým životem.

Právě včas se ve dveřích vlaku objevuje první z policistů. Téměř jsem zaslechl ten pomyslný kámen, který spadl ze srdcí všech přítomných záchranářů i zraněných. Takový účinek měl příchod příslušníka pořádkové policie. Opravdu v pravý čas! Teď se to někam hne, říkám si v duchu. Konečně se záchranáři dostanou ke své práci.

Konečně je klid na práci…

Vraťme se ale zpět do rozbouřeného vagónu. Policista bez váhání zasahuje a společně s hasiči a dalšími přicházejícími policisty, postupně dostávají komplikovanou situaci pod kontrolu. Odvádí první zpacifikované fanoušky z vlaku. Vycházím společně s nimi, abych zachytil ještě poslední záchvěv předstíraného hněvu a násilí odváděných fanoušků. Na prostranství vedle vlaku vše vypadá jako ve skutečnosti. Je to jedno veliké modročervené „mraveniště“, kde každý zná přesně svůj úkol. V rozvířeném prachu se náhle rozpoutal boj, který se rovněž ničím neliší od reality. Snad jen policisté nejspíše v tuto chvíli trochu litují, že si nemohou pomoci „kasrem“ nebo tvrdšími odváděcími technikami, přestože někteří naši komparzisté svým rolím propadli až příliš. Disciplína zasahujících policistů je však obdivuhodná. Po krátkém souboji mlčky nasazují všem delikventům pouta. Oni, i všichni ostatní záchranáři vědí, že si teď nemohou dovolit odpoutat pozornost od těch nejdůležitějších, od zraněných.

Vždyť jen pár kroků od nich bojuje ve vozidle, které je zaklíněno v kolejišti před vlakem, a to hned o dva životy současně, těhotná maminka. Ta je navíc podle všeho ve vozidle zaklíněna se samými nebožtíky. Na nedalekém přejezdu pak stojí další zdemolované vozidlo, ve kterém je také několik vážně zraněných. I přes zdánlivý chaos už na místě vlakového neštěstí začínám vnímat nějaký systém. Na místo se konečně dostavují posilové jednotky od všech složek IZS a bez prodlení navazují na práci svých kolegů. Je to kumšt, umět se takhle rychle zorientovat, když není čas na podrobné předávání informací. Právě proto jsou to ale profíci. Nedaleko mne rychle vyrůstá nafukovací stan pro zraněné. Vypadá jako veliká reflexní houba. Ihned se sem přesouvají všichni zranění z provizorního „sběrného„ místa na nepříjemného sluníčku. Už je i vytýčeno místo pro přistání vrtulníku, který brzy přiletí pro nejvážněji zraněné. Někteří zranění v tuto chvíli již také odjíždí v sanitních vozech do jednotlivých nemocnic. Okolí pročesávají policisté se psy a snaží se dohledat pět osob, které díky šoku někam z vlaku utekly. Policisté však hledají také svědky nehody, zajišťuji cennost atd. Celé okolí je neprodyšně uzavřeno jejich hlídkami, aby nikdo zbytečně nepřekážel a neraboval. Zatímco hasiči ještě vyprošťují poslední zraněné, dopravní policisté ve spolupráci s kriminalisty již zakreslují důležité stopy po nehodě a snaží se zjistit její příčinu. Zástupci jednotlivých složek IZS společně s hasičským velitelem zásahu koordinují další postup prací a srovnávají zjištěné počty zraněných. Vše prostě šlape tak, jak má.

Je hotovo!

Na mnoha unavených tvářích záchranářů prvního sledu vidím, že si dnes dali fyzicky i psychicky řádně do těla. Kapičky potu, které jim doposud nekontrolovatelně stékaly po tvářích, mohou konečně setřít. Konečně mohou trochu vydechnout, napít se a rozhlédnout se kolem. Také oni vidí, že vše je konečně pod kontrolou. Kéž by nás v prvním okamžiku mohlo být tolik, jako teď, zní jistě v hlavě mnohým z nich. Dnes však cvičily pouze minimální reálné stavy jednotlivých složek IZS (bez lidí z volna a z pohotovosti). Teď už vše kolem na sto procent funguje, ale je jasné, že dnes první sled v úvodní fázi zásahu narazil na strop svých možností a sil v daném početním stavu. Ale i tohle je účel taktického cvičení IZS – najít případné nedostatky a odstranit je, aby daňovému poplatníkovi bylo při skutečné události opravdu nabídnuto maximum. 

Atmosféra kolem se uvolňuje a ve stále více tvářích čtu spokojenost. Záchranáři, kteří se dlouho neviděli, se konečně mohou pozdravit a leckde už se i vzpomíná, kdy a kde se třeba setkali naposledy.  Dopravní policisté však v práci stále ještě pokračují. Měří brzdné dráhy a vše si pečlivě zapisují. Výsledkem jejich společné práce s kriminalisty by mělo být přesné zjištění příčiny dnešní dopravní nehody. Rovněž je pořád ještě potřeba vystříhat nebožtíky. Na tom pracují hasiči společně s drážními hasiči, kteří se právě dostavili až z Olomouce, aby zajistili vlakovou soupravu.  Hezký šrumec je jistě doposud i na jednotlivých operačních střediscích, kde jsou realizovány veškeré požadavky velitelů z místa zásahu. Chlapi tam jsou někdy schopni splnit opravdu nesplnitelné. To je však často pořád ještě málo. Mnohdy musí být ono „nesplnitelné“ splněno i velmi rychle, nejlépe hned:-).

Někde se ale ještě bojuje přímo o životy

Také v jednotlivých nemocnicích by nyní měli při skutečné události plné ruce práce. Vlastně by zde vše teprve začínalo. Jednotliví zranění by byli právě rozváženi a tříděni, a ty nejvážnější případy už by v tuto chvíli jistě leželi na operačních sálech v okolních městech a po dopravě vrtulníkem i na specializovaných odděleních např. v Ostravě.  Pak by ještě samozřejmě následovalo často zdlouhavé léčení a mnohaměsíční rekonvalescence za neustálé péče zdravotních a rehabilitačních sester. Mnozí účastníci podobné nehody však mívají traumatizující zážitky a zdravotní postižení na celý život. Na začátku všeho však byla jen vteřinová nepozornost, možná telefonování za jízdy, jediné přehlédnutí světelné signalizace u vlakového přejezdu, možná i lenost zapnout si bezpečnostní pásy nebo alkohol. Krutá realita všedního dne, který však dnes byl pouze dnem nácviku, dnem prověření znalostí, schopností a připravenost složek IZS.

Závěrečná bilance

Dnešní taktické cvičení IZS okresu Bruntál tedy končí přesně ve 12:30. Ve vlaku a dvou osobních automobilech bylo celkem 45 osob, z toho 2 mrtví a 18 zraněných.

My se postupně loučíme přibližně s pěti desítkami záchranářů, přičemž konkrétně se jedná o následující zúčastněné složky základní a ostatní složky IZS: HZS MSK stanice Bruntál a Rýmařov, JSDHO Vrbno pod Pradědem, Světlá Hora, Lomnice, HZS SŽDC Olomouc, ÚSZS MSK ÚO Bruntál. DZS Euromedica, DZS Podhorská nemocnice a.s., SŽDC Ostrava a Policie ČR.

Závěrem je třeba ještě připomenout, že všichni zúčastnění se po náročném výcviku vrací zpět do práce, tedy zpět do reality. Už když se jen na skok zastavuji na zpáteční cestě na hasičské stanici v Bruntále, vidím již na heliportu u vrtulníku stát stejné lékaře, tentokráte u skutečného případu.

Poděkování patří všem těm, kteří nám umožnili realizovat naše taktické cvičení IZS okresu Bruntál v požadovaném rozsahu a za požadovaných podmínek. Zvláštní poděkování patří zejména pak SŽDC - Ing. Liboru Tkáčovi, a také všem figurantům (studenti SŠO PO Frýdek Místek ČČK Bruntál, JSDHO Břidličná, Dolní Moravice, Lomnice a Krnov) a maskérům (ČČK Bruntál a Opava) za jejich skvělou práci. Největší dík patří samozřejmě všem zúčastněným příslušníkům jednotlivých složek IZS, kteří i přes velmi náročné podmínky předvedli již tradičně vynikající práci.

Foto a text: Štěpán Mikulka