Možná ještě máte v živé paměti moji reportáž z jednoho zajímavého zimního hasičského výcviku, který jsem nazval „Pět minut pod lavinou“. Tehdy jsme si na dvoře naší hasičské stanice vytvořili malou lavinu a zkusili jsme si na vlastní kůži, jak to asi může vypadat při lavinovém neštěstí, ale i při jiných případech, kdy se člověk ocitne pod vrstvou sněhu či jiné hmoty (V hasičské praxi může jít o různé sypké materiály – piliny, štěrk, ale i o bahno atd.). Tehdy jsme učinili několik velmi užitečných poznatků o možnostech zachraňovaného, ale i o jeho pocitech, o negativních vlastnostech sněhu a také o vhodnosti použití naší záchranářské techniky pod sněhem (dýchací přístroj, funkce „Mrtvého muže“ atd.). Celý článek naleznete v seriálech "TopEX"  pod názvem "Pět minut pod lavinou".

Nedlouho po té naši stanici navštívili hasičští psovodi z Hejnic, kteří ještě více rozšířili naše znalosti z této oblasti, a to především o informace týkající se vyhledávání lidí ve vodě a v sutinách, a především o možnostech záchranářských psů při jejich využití u záchranných akcí. Trojici velice povedených výcviků a přednášek jsme v uplynulých dnech nakonec uzavřeli přednáškou se specialistou na hory a laviny, členem Horské služby Jeseníky, Martinem Chalupou. Právě o této podařené akci bude pojednávat několik následujících řádků…

Akce byla rozdělena na odborný seminář, který proběhl na učebně naší hasičské stanice, a na workshop, který byl realizován přímo v terénu nedalekých Jeseníků. Už v průběhu semináře nám lektor Martin Chalupa přednesl mnoho užitečných informací týkajících se lavin a všeho kolem. Účastníci z řad hasičů, ale i policie a záchranné služby, se dozvěděli například to, jak a podle čeho se laviny dělí, co je příčinou vzniku lavin, jak funguje lavinová prevence v českých horách, jaký je postup při vyhledávání a záchraně osob zasažených lavinou, jaké moderní „bezpečnostní prvky“ lze využít při pohybu v horách atd.

Ačkoliv se mnoho z nás těšilo především na praxi v horách, musím říci, že i večer na stanici nás velmi zaujal. Přednáška měla velice příjemný průběh a byla doslova protkána zajímavostmi, které potěšily nejednoho milovníka záchranařiny a hor vůbec. Mě osobně například velmi překvapila informace o tom, že pravidelné měření, jako součást lavinové prevence, už probíhá ve Velkém kotli v Jeseníkách od roku 1969! Od té doby se postupně začínaly objevovat informace o lavinovém nebezpečí na horských chatách a staly se také součástí tzv. sněhového zpravodajství. Na exponovaných místech, kterých je dnes v Jeseníkách přibližně 20, se rovněž začaly pravidelně objevovat varovné cedule s vícejazyčnými výstražnými nápisy. Samotná Horská služba už ale v té době dávno existovala. Vznikla přesně 12. května 1935 pod názvem Horská záchranná služba, a to v Krkonoších.

Velmi mě také překvapila lektorova podrobná znalost vlastností sněhu, od nichž (v korelaci s povětrnostními vlivy atd.) se pak odvíjí stupeň lavinového nebezpečí a vznik lavin vůbec. Základní informací ovšem zůstává, že u 90 % případů lavinových nehod figuruje jako iniciátor laviny sám člověk. Podle slov Martina Chalupy můžeme v budoucích letech počítat s dynamickým nárůstem podobných nehod, což je způsobeno především velkým zájmem široké veřejnosti o nejrůznější adrenalinové sporty, ale také současnými extrémními výkyvy počasí atd. Ale teď ještě na chvíli zpět k vlastnostem sněhu...

Přesto, že jsem si již mnohokrát v minulosti všiml rozličných forem a tvarů sněhových krystalů, nevěděl jsem kolik jich je. Sníh totiž, podle slov přednášejícího, může mít formu jehlice, destičky, hvězdice, prostorové hvězdice, krátkého hranolku atd. Sníh se pak dále vlivem rozpadu, nárůstu a také působením teple mění, a to nepřetržitě, až do jeho úplného roztátí. Ve sněhové pokrývce se tak postupně stává z nového sněhu sníh zlomkový, okrouhlozrnitý sníh, hranatozrnitý sníh, pohárkové krystaly, firn a led. Je to věda, co? Krásné bylo pozorovat, s jakým nadšením a zápalem lektor Martin o sněhu vypráví… Zajímavá pro nás může být také informace o hmotnosti jednotlivých druhů sněhu, se kterou nás Martin seznámil:

• nový sníh                      10 - 50 kg/m3
• větrem ubitý                100 - 200 kg/m3
• pevný suchý                200 - 400 kg/m3
• pevný vlhký                  400 - 600 kg/m3
• firn                                600 - 800 kg/m3
• led                                800 - 900 kg/m3 

Samozřejmě, že se nebudu dále rozepisovat o celém obsahu tříhodinové přednášky, ale dříve, než spolu vyrazíme na horskou praxi do Jeseníků, měli bychom si říci, jak je to tedy s těmi stupni lavinového nebezpečíJ. Asi tušíte, že stupňů lavinového nebezpečí je celkem pět, ale co to vlastně znamená, když např. z rádia slyšíme, že na horách hrozí třeba „trojka“? Odpověď naleznete níže…

1. Nízké lavinové nebezp.    –  Vstup bez omezení
2. Mírné lavinové nebezp.    –  Nevstupovat na svahy    40 st. a víc
3. Střední lavinové nebezp.  –  Nevstupovat na svahy    35 st. a víc
4. Značné lavinové nebezp.  –  Nevstupovat na svahy    30 st. a víc
5. Velmi vysoké lav. nebezp.–  Nechodit na túry 

A teď již vzhůru do Jeseníků:-). Předem nutno poznamenat, že luxusnější počasí jsme si snad ani nemohli přát. Hned ráno nás uvítala obloha „…modrá, jak honácký džíny“, jak zpívá Zelenáč Vyčítal. A modrá skutečně zasněženým horám sluší!  Dokonalost okolní atmosféry dokresloval zpěv křivek a brávníků z okolních hvozdů. Z centrálního hřebene na Vysoké holi, pak sestupujeme za zpěvu skřivanů směrem ke Svinímu žlebu. V tuto chvíli ještě na sněžnicích a skialpech kráčíme místy i po holé trávě, ale ta se už za okamžik ukrývá pod hezkou vrstvou sněhu. Jak přesně hluboko se dozvídáme za chvíli. Pod námi se otevírá malebné údolí severozápadního svahu Vysoké hole a Martin vydává povel k založení základního tábora.

Pomalu se usazujeme na svahu a rozhlížíme se po okolí. Už za několik okamžiků jsme odměněni nejenom nádherou neporušené přírody, ale i elegantním průletem vzácného sokola stěhovavého, který si nás z dálky přiletěl prohlédnout. Okolo panuje veselá atmosféra a Martin rozděluje úkoly. V první fázi vytváříme díru ve sněhu tak, abychom odhalili až holou zem. K tomuto účelu nám slouží praktické lopatky, které by neměly chybět ve výbavě žádného návštěvníka rizikových oblastí. Na borůvčí, které nám oznamuje, že jsme se ocitli na holé zemi, se ocitáme až v hloubce metr čtyřicet! Podle Martinových slov zde však ještě před týdnem bylo o metr víc. Nyní přichází podrobné studium profilu sněhu a jeho vrstev a vlastností.

Nádobíčko, které Martin vytahuje, se skládá z lavinové sondy, anemometru, teploměru, lupy, tabulek o druzích sněhu, notesu a propisky. Postupně si všímáme, podobně jako archeologové, jednotlivých vrstev ve sněhové pokrývce. Martin nám ukazuje jednotlivé předěly způsobené oblevami a vlnami mrazivých dní. Téměř u dna nalézáme loňské Vánoce s jejich oblevou a také následující nekonečné mrazivé dny a týdny, díky kterým letošní zima připravila o život tisíce lesních tvorů. O několik okamžiků později se však dozvídáme, že tento čas ovlivnil také spoustu lidských osudů. Asi třiceticentimetrová vrstvička řídkého sněhu u samé země, která se uzavřela ledovou krustou, se prý totiž po celé Evropě vlivem sublimace zadržené vlhkosti stala hlavním předpokladem pro vznik letošních základových lavin. Především v Alpách tak přišlo o život hned několik desítek lidí, přičemž v Jeseníkách umřeli při během dvou tragédií dva lidé.

Martin postupně měří teplotu sněhu a my zatím lupou zkoumáme vlastnosti jednotlivých vrstev. Některá místo nám nedovolí protlačit do sněhu ani jediný prst, taková místa Martin hodnotí jako soudržná, a jiná nám umožňuji do sněhu vtlačit takřka celou pěst. Právě tato měřítka Martin rovněž zohledňuje ve svých zápiscích. Na řadu přichází „Kompresní test“. V hraně sněhového výkopu je vytvořen asi třiceticentimetrový kvádr, na nějž se postupně, dle přesné metodiky, poklepává skrze lopatku tak dlouho, pokud v některém místě nepovolí. Na základě tohoto testu pak stanovujeme lavinové nebezpečí č. 2. Postupně si všichni kluci prohlíží sníh pod lupou a kolem panuje skvělá atmosféra. Slunce se nám opírá do teplých bund a je docela teplo. Celá ukázka je pak ukončena nácvikem použití sondy a vydáváme se pomalu zpět, zpět do civilizace. Protínáme ještě stopy tří kamzíků, kterým právě na horách končí krušné časy, a hodnotíme právě uplynulý výcvik.

Musím říci, že díky tomuto našemu dobrovolnému výcviku jsme si mohli udělat mnohem lepší představu o práci Horské služby ČR a také o tom, jak by naše spolupráce mohla vypadat u konkrétního neštěstí. Přestože horské službě pomáhá také spousta dobrovolníků, mohou i hasiči být při větších akcích velmi nápomocni. Důležitá je však připomenout, že skutečně velmi účinný zásah mohou provést už i svědci laviny, jelikož právě v první fázi, která trvá přibližně 18 minut, lze velmi efektivně zasáhnout. Přibližně 90% lidí totiž stále ještě dýchá i bez později tak nezbytné vzduchové dutiny. Po této fázi už bohužel umírají přibližně do 15 minut všichni, kdo vzduchovou dutinu, nebo moderní lavinové vybavení neměli. I nadále může být zásah záchranářů účinný a úspěšný, ale je to právě čas, který nejvíce ovlivňuje šance na přežití. Právě z tohoto důvodu je existence podobných výcviků a školení velmi užitečná, a to nejen pro samotné záchranáře, ale i pro běžné návštěvníky našich hor. Závěrem však musím dodat, že nejlepší obranou proti lavinám je samozřejmě prevence. Když se budeme řídit pokyny pracovníků HS, a dalšími obecnými pravidly, pro bezpečný pohyb v horách, ušetříme si mnohé nepříjemnosti. Martinovi patří naše velké díky, za skutečně profesionální a také nevšedně vlídný přístup, a společně doufáme, že se brzy uvidíme na nějaké další společné akci. Horám zdar :-).

Foto a text: Štěpán Mikulka