V novém seriálu o hasičských záchranářích se budete i vy moci podívat přímo do centra zásahového dění. Dozvíte se tak o hasičích a jejich zásazích, mnohem více než jen z informativních novinových článků. Budu pro vás postupně vybírat některé zajímavé zásahy, jelikož jich mám, co by člen bruntálského hasičského fototeamu, nafoceno dost a dost... Určitě však samozřejmě nečekejte nějaké "krváky". Ty si my hasiči nemusíme nadále po zásahu nějak zvlášť připomínat - ono to občas přichází samo...
První díl se jmenuje "Studna".

"Studna"

Nevšední technický zásah na Vrchlického ulici v Bruntále. Hasiči tam zpřístupňovali studnu o neznámé hloubce, která byla zavalena kusy betonu a dalším odpadem. Záměrem majitele studny bylo její znovuzprovoznění za účelem obnovení zdroje požární vody v objektu. Jelikož se jednalo o zásah nad volnou hloubkou, k události vyjela bruntálská lezecká skupina v počtu čtyř členů.

Po úvodním průzkumu a stanovení pracovního postupu, jednotka vytvořila jedno jistící stanoviště, a to za použití mobilního jistícího zařízení tzv. "trojnožky". Určený lezec pak sestoupil k nahromaděnému materiálu do hloubky přibližně 3 metrů, aby největší kusy ukotvil pomocí řetězového úvazku. K odstranění betonových úlomků o přibližné hmotnosti do 100 kg pak výborně posloužila firemní "Desta".

Po odklizení lehčích kousků dřev a šrotu se konečně zaleskla hladina studny, a to v hloubce přibližně 8 m. Následovalo odčerpání vody pomocí kalového čerpadla (KDFU 65 Sigma), aby byla zjištěna celková hloubka studny a stav dna. Čerpání proběhlo i při menším průtoku čerpadla rychle, jelikož přítokový pramen se zřejmě zanesl dlouhodobým nevyužitím studny.

Jelikož s ohledem na hloubku a průměr skruží nebyl předpoklad, že by se u dna vyskytovalo nedýchatelné prostředí, bylo možno opatrně sestoupit po stávajícím, notně zrezivělém, žebříku a určit hloubku na konečných 9 m. U výskytu nedýchatelného prostředí ve studnách bych se ještě rád krátce zastavil.

V dnešní době je pro hasiče velmi jednoduché ověřit "dýchatelnost" prostření pomocí speciálních měřících přístrojů, které vyrábí např. fa Oldham. Přístroj lze buďto přímo spustit na laně ke dnu studny nebo lze použít sací hadičku, která bývá rovněž součástí některých měřících přístrojů. Pomocí přetlakové ventilace nebo rozprášeného proudu lze pak nahromaděné plyny nahradit čerstvým vzduchem.

V dřívějších dobách (ale často i dnes) byl však výskyt nedýchatelného prostředí detekován jiným způsobem. Do studny byla spuštěna petrolejová lampa nebo svíčka, která např. při nadměrném výskytu CO2, který je těžší než vzduch, uhasla. Ještě zajímavější pak bylo řešení nastalé situace tehdejšími řemeslníky - "studnaři". Na dno prý byly naházeny čerstvé stromky a větve, které postupně výskyt CO2 snížily na úroveň, kdy už bylo možno s pracemi bez obav začít.

Foto a text: Štěpán Mikulka