Kategorie 4 – montáž

Poslední z kategorií nás upozorňuje na to, pokud ji tedy autor férově uvedl, že je snímek mnohdy už poměrně dost vzdálen původně fotografované scéně. To však rozhodně neznamená, že fotografie nemá nic společného s uměním, či kreativitou fotografa. O tom ale až později... Divák si pouze musí uvědomit, že se právě nedívá na čistý přírodní dokument. To může být skutečnost hrající významnou roli například pro přírodovědce, pro milovníky divokých zvířat, nebo právě pro vyznavače wildlife fotografie. Jedná se tedy o snímky, kde už autor podnikl některé zásadní změny, co se úprav fotografií týče.

Bylo by samozřejmě nesmyslné tvrzení, že správný wildlife snímek nemá být upravován vůbec, o čemž jsem psal už v úvodu našeho miniseriálu. Ba dokonce, hlavní smysl vzniku surových fotografických formátů (RAW atd.), je takový, že se s následnými úpravami v PC přímo počítá. Pozn.: Dalo by se říci, že automatika fotoaparátu neudělá při focení do surových formátů prakticky nic za nás. Máte tudíž velkou kontrolu nad tím, jak bude snímek později vypadat. Jde o jakési „vyvolání“ snímku, které je známé u analogové fotografie.

O jaké zásahy se tedy jedná? Tak třeba fotomontáž… Autorovi se například v rámci jeho uměleckého cítění nelíbí mraky na obloze plující nad fotografovaným objektem. Jednoduše je tedy nakopíruje z jiného snímku, kde jsou mraky zajímavější a hned se mu na to lépe kouká?. Podobným případem fotomontáže může být i „přenesení“ celých tvorů do jiného prostředí. Viděl jsem krásné jeleny, které jeden z autorů „dopravil“ prostřednictvím nástrojů svého počítače do malebného prostředí horského hřebene Jeseníků. Co na tom, když ona krajinka byla vyfocena v pravé poledne a jeleni zas v přítmí jesenického pralesa.

Dalším příkladem může být vymazání některých neestetických prvků ze zachycené scény. Je dnes stále těžší, zachytit některé tvory v antropologicky neporušeném prostředí. Teď nemluvím ani tak o tom, že člověk přetváří krajinu, les, říční koryta, zkrátka celé naše životní prostředí k obrazu svému. Spíše narážím na přibývající množství odpadků nacházejících se porůznu v přírodě, a to dokonce i na pobřeží vzdálených moří a oceánů velmi daleko za polárním kruhem.

Byla by například velká škoda, hyzdit jinak krásný snímek ptáčka kameňáčka nedaleko ležícím plastovým kelímkem, a tak jej autor vymaže tzv. klonovacím razítkem, což je jeden z mocných nástrojů Photoshopu. Obrázek pak nemá chybu. Takovýto zákrok dokonce ani pravidla některých i jinak dost ortodoxních soutěží nepovažují za nepřiměřený a tolerují jej. Podobným zákrokem může být odstranění stébla, či větvičky, která při pohledu na fotografovaný objekt nepříjemně ruší atmosféru snímku, a tak bychom mohli pokračovat.

Závěrem tedy napíši následující. Buďme k sobě a především k divákům upřímní. Uvádějme v případě wildlife fotografie důležité okolnosti vzniku snímku. Ovládněme své nízké pudy:-) o zviditelnění se za každou cenu, ale hlavně tvořme. Tvořme prostřednictvím fotoaparátu, tvořme klidně i prostřednictvím PC. Vždyť je to naprosto neuvěřitelný nástroj, který snad nemá limity. Co by za něj někteří dávní mistři dali… Mě využívání tohoto velmi kreativního nástroje také hodně baví. A někdy není vůbec jednoduché, odolat pokušení, když jasně vidím, co by ještě snímku výrazně prospělo. Pokud ale chci, aby v něm zůstalo to nepopsatelné, ten neopakovatelný pocit z divočiny a kouzla okamžiku a především zůstat upřímný ke svým divákům, nezbývá než zmáčknout Ctrl+S a snímek uložit. Ne z nás dělá to, co jsme:-).

Ilustračně jsem dnešní text mým výtvorem, tzv. "manipulací reality", která nastiňuje možnosti Photoshopu atd. Koláž vystihuje, že ne všemu je dnes možno a současně i nutno věřit. Na jednom z obrázků vidíte zdrojové fotografie a na druhém to, co všechno se dá ze snímků vytvořit. V našem případě je to "Ostrov fantazie". Příště si ještě malinko rozebereme ono zmiňované tvoření.

Foto a text: Štěpán Mikulka