Pojďme tedy na tu dvojku…

Kategorie 2 – aranžovaná přírodní fotografie

Slovíčko „aranžovaná“ berte v případě této kategorie trošku s nadhledem. Fotografickými objekty jsou stále ještě volně žijící tvorové, čili čisté wildlife. V některých případech může jít i o tvora, který sice ztratil z různých důvodů plachost (např. někteří severští ptáci na tahu nemají žádnou zkušenost s člověkem...), ale žije stále ve volnosti, nikoli v ohraničených prostorech, voliérách atd. Fotograf si pouze pomohl k tomu, aby živočicha přilákal.

Přilákal? Proč? Většinou jde o to, že i přesto, že objektivy wildlife fotografů jsou rozměrově velké, což laik vyhodnotí slovy: „Tak to se ti to fotí, to musíš fakt vyfotit oko jelena s takovým dělem“, většina fotografovaných objektů je stále zoufale daleko. To platí zejména v případě ptáků.

Pozn.: Když už jsem „nakousl“ ty objektivy, tak jen dodám, že velikost objektivu je dána mimo jiné velikostí použitých čoček. K čemu jsou dobré veliké čočky? Už asi tušíte… Velká čočka, jednoduše řečeno, pustí k čipu fotoaparátu více světla a fotograf pak může fotit i za horších světelných podmínek. Jedná se o tzv. světelnost objektivů. Výrobci si ji nechají sakra zaplatit, ale co člověk nadělá, když zvěř u nás je především díku lovu natolik plachá, že vychází mnohdy až za šera nebo úplně za tmy. Já používám tzv. „třístovku“.

Dalším častým důvodem k přilákání divokého živočicha je snaha o fotogeničtější pozadí, zajímavější scenérii... V lese je to samý klacek, větvička, stéblo trávy a spousta dalších překážek, které by na výsledné fotografii působily rušivě. Také pozadí je velmi důležité a žádný fotograf, pokud nejde o záměr, nechce svůj objekt fotit např. proti přepálené obloze, i když ta sytě modrá je o něco lepší:-).

Může také jít o snahu dostat živočicha na dobré světlo, které zůstává stále velmi zásadní veličinou ve fotografii a jen velmi těžce najdete později v datech na PC něco, co jste hned na začátku nevyfotili. Čili i obvyklá věta: „Ty máš tak pěkné fotky, taky bych tak chtěl umět s PC,“ je opět jen omyl, i když zvládnutí post procesingu je samozřejmě také důležité.

Posledním důvodem, který dnes zmíním, je snaha dostat objekt na místo, kde fotografa nenavětří, neuvidí atd. Zatím, co např. divočák vidí velice špatně a v tomto případě fotograf „bojuje“ spíše s jeho inteligencí, na divokou šelmu si zkrátka jen tak nepřijdete. I obyčejná a nikoli vzácná liška, dokáže být pořádný prevít, co se fotografování týče. O tom ale zase jindy...

Víme už tedy, že v kategorii 2 jde o lákání fotografovaného objektu a víme už také, proč fotografové zvířata lákají. Teď ještě krátce ke způsobům tzv. vábení, či vnazení. Většinou je živočichům předkládána jejich oblíbená potrava, ale v dnešní době jsou to i různé atraktanty na chemické bázi, které některé druhy zvířat vyloženě milují. Zmíněný divočák má velmi rád dehet, jelení zvěř anýz atd. Já tento poslední způsob většinou nepožívám. Častěji vábím živočichy napodobením nebo přehráním jeho hlasu, což například může pomoci při fotografování ptáků. Je však třeba postupovat velmi opatrně, aby nedošlo ke zrazení, či újmě na zdraví živočicha. Podmínkou je maximální znalost jeho biologie a etologie. To je ale na samostatný článek. Příště se vrhneme na trojku. Ta se Vám bude líbit. Je to totiž hodně diskutovaná:-).

Foto a text: Štěpán Mikulka