Den pátý

Zápisky z pátého dne se budou od ostatních mých zápisků v reportážním denníku malinko lišit, jelikož pátý den jsem celkem prolenošil, takže nebylo ani moc co psát... Stereotypní počasí udolá po čase snad každého, a tak jsem na delší výlet vyrazil vlastně až k večeru, ale za to skvěle odpočatý a dokonce ohřátý:-). Ale to bych předbíhal... Každopádně jsem si řekl, že by rozhodně nebylo od věci napsat alespoň pár faktických řádků o Jeseníkách, když už to takhle dopadlo. Pro doslova faktické údaje o Jeseníkách jsem se rozhodl zejména proto, že o mém citovém vztahu k tomuto krásnému moravskému pohoří už se pozorný čtenář dozvěděl dost a dost. Tady bych ještě rád zmínil, že každý vztah, ať už ten mezilidský, či vztah člověka k přírodě, se neustále mění a vyvíjí. I krajina, stejně jako člověk, se může například okoukat a zevšednět. Člověk pak hledá jiná místa, aby se pak po letech stejně vrátil a uvědomil si, jaký že to byl blázen a že dnes už by neměnil. Ale bez předchozího cestování by na to nepřišel nikdy...

Ano, většinou je to chyba samotného pozorovatele, když se na věci neumí podívat z jiného úhlu či jinýma očima, protože i všechno kolem nás se neustále mění - rozvíjí se anebo také upadá. Mnohdy stačí jen sejít z oblíbeného chodníku, ať už z toho lesního, léta vyšlapávaného, nebo z toho myšlenkového, a jít třeba jen pár metrů od něj, aby člověk změnil onen úhel pohledu a začal krajinu či lidi vnímat jinak. Také jsem tak mnohokráte na svých toulkách učinil, jelikož i mně se například moje cesta na naši trampskou osadu zdála po dvaceti letech už celkem jednotvárná a hned jsem začal objevovat nová místa, rostliny, živočichy, kteří tam po léta bez mého povšimnutí žili svým skrytým životem. Příroda nám to rovněž usnadňuje také tím, že se sama neustále mění. Tak jako dívka se strojí do nových a nových pestrých šatů, tak i Ona se převléká do ročních období, i když v poslední době je malinko ve svých výstřelcích extravagantní. Roční období Jí mnohdy dokáží vdechnout naprosto nečekané vůně a vzhled.

Kdysi, bylo v začátcích mého poznávání přírody, jsem se jako kluk naivně domníval, že zajímavých období, která stojí za tehdejší moje povšimnutí, je v přírodě jen několik. Zjednodušeně řečeno by se tehdy vše dalo shrnout do období příletu a hnízdění tažného či přezimujícího ptactva, pak přišly nějaké ty první květiny a rozvíjející se listy na stromech, první šneci a vše končilo třením pstruhů v barevném potoce, podzimní jelení říji a jinovatkami s prvními zamrzlými kalužemi a sněhem. Dnes už však člověk znalý přírody ví, že v přírodě se stále něco děje, a to nejenom v pouhém sledu, ale dokonce i souběžně a často také opakovaně. Zapálený milovník přírody by se tak z lesa nemusel ani vracet a trávil by v něm veškerý svůj volný čas. Naštěstí však všichni všímaví pozorovatelé zaznamenávají také zajímavé změny, které probíhají v jejich domovech, a tak zůstává jejich partnerský vztah v jakési rovnováze se vztahem přírodním. Jeden z mých fotografických přátel dokonce v žertu říkává, že doma musí nasbírat, například teď před srnčí říjí, nějaké ty kladné body, aby pak mohl těch několik horkých srpnových dní strávit v lánech zlatého obilí či v náručí vonících pokosených luk. Domů se pak takový tulák, a je jedno jestli je to nimrod, fotograf, ochranář nebo třeba sběratel motýlů, vrací s nečekanou jiskrou v oku, až to manželkám bývá někdy podezřelé. Dokonce občas následuje dechová zkouška a kontrola polní láhve a kdo ví, možná i tajný odběr vzorku vlasů, jestlipak vlasy neobsahují stopy návykových látek:-)

Vraťme se však k Jeseníkům. Jeden z mých dlouholetých přátel, věhlasný botanik, na letošní vernisáži uspořádané ke čtyřicátému výročí vzniku CHKO Jeseníky říkal, že jeho vztah k těmto malebným i divokým horám v pohraničí se za jeho věrné a dlouholeté soužití s nimi postupně měnil, a to snad hned šestkrát, pokud si to dobře pamatuji. Podobně jsem na tom dnes i já, i když mi můj věk tolik změn zatím ještě neumožnil... Řekl bych, že jsem i po letech ještě pořád ve fázi jejich objevování, které vystřídalo fázi úvodní, fázi zkoumavých pohledů malého kluka směrem k hřebenům v dáli, kde spíše jen tušil nečekaná dobrodružství. Na centrální jesenický hřeben tehdy vzhlížel z nejvyšších kopců a sopek jesenického podhůří a netušil, že právě v letech jeho snění se nenávratně z Jeseníků vytrácel dosud poměrně častý tetřev a další, dnes již definitivně vymizelé a o to více obdivované, živočišné druhy...

V posledních pár letech se ještě u mě objevuje jakási fáze "studijní", kdy si o Jeseníkách přečtu s velkou chutí jakoukoliv literaturu, literaturu zaměřenou především na jejich přírodní krásy či historii. V poslední době mě mile svým obsahem překvapila také kniha s názvem "Chráněná krajinná oblast Jeseníky", kterou ve spolupráci s CHKO vydala společnost Actaea v roce 2007. Na publikaci se podílelo mnoho mých vědecky pracujících přátel a především právě odtud bych si dovolil převzít ony výše zmiňované faktické informace.

Hrubý Jeseník je druhým nejvyšším pohořím v ČR označovaným někdy též jako "Střecha Moravy". Nejvyšším vrcholem je Praděd (1491 m), v celkovém pořadí tisícovek v naší republice je na pátém místě. Celkem má Hrubý Jeseník 56 tisícovek, což je po Šumavě druhý největší počet. Po geologické stránce patří Jeseníky do Moravskoslezské oblasti, konkrétně Hrubý Jeseník do podoblasti Silesikum. Geologické složení celku je pestré, převládají ruly, amfibolity a metamorfované devonské horniny. Četně se vyskytují tvary mrazového zvětrávání, z pleistocénu je doložen malý horský ledovec ve Velké kotlině. Na hřebenech Jeseníků pramení množství menších i významnějších řek, např. Morava, Opava, Moravice, Opavice, Desná, Bystřice.

Pro Jeseníky je typická velká proměnlivost počasí plynoucí z toho, že se projevují vlivy Atlantského oceánu i východní Evropy. Charakteristická je dlouhá zima s dostatkem sněhu. Počet dnů se sněhovou pokrývkou bývá 100 až 140. Maximum sněhu zde leží v březnu až dubnu a dosahuje průměrně 2 m. Nejchladnějším místem pohoří, ale i celé Moravy, je vrchol Pradědu s průměrnou roční teplotou okolo 1 °C. Průměrné teploty v letních měsících se pohybují mezi 14 až 16 stupni Celsia. Počet letních dnů se pohybuje mezi 10 až 30 v roce.

CHKO Jeseníky patří k nejlesnatějším CHKO v naší republice. Mimolesní prostor zde zaujímá jen asi 20% území. Bohužel jen malou část jesenických lesů lze považovat za přirozenou. Jedná se mnohdy o problematické smrkové monokultury, což se snad už v posledních letech mění k lepšímu. Ačkoliv CHKO Jeseníky byla vyhlášena v roce 1969 až jako čtvrtá není bez zajímavosti, že už v roce 1903 byla v oblasti Vozky a Keprníku zřízena nejstarší rezervace na Moravě, tzv. Lichtenštejnský prales. Další významné rezervace byly zřízeny například v roce 1955. Jsou to Petrovy kameny, Velká kotlina, Malá kotlina, Divoký důl a Bučina pod Františkovou myslivnou.

První písemné doklady o Jeseníkách jsou již z dob Ptolemaia ze 3. století. Na jeho mapě jsou tzv. východní Sudety označeny názvem Askiburgion. První zmínka o slovanském osídlení oblasti pochází od římského historika Prokopia ze 6. století. V době přemyslovské vlády Břetislava I. chránily zemi od severu hluboké pohraniční hvozdy a v této době začaly vznikat první pohraniční obranné hrady. O slovanském osídlení svědčí i mnohé názvy řek a obcí. Nové zprávy o oblasti přinesla až doba husitská, kdy se dovídáme o tažení husitů do Polska a o ovládnutí některých opevnění. Po porážce na Bílé hoře získal majetek pánů z Vrbna řád německých rytířů a Šumpersko připadlo Lichtenštejnům. Velmi těžce oblast zasáhla válka Jiřího z Poděbrad s uherským Matyášem v druhé polovině 15. století. V té době bylo pobořeno množství hradů. Po třicetileté válce došlo k poněmčení původně převážně českého obyvatelstva. Oblast Jesenicka se zapsala do podvědomí lidí také známými tzv. čarodějnickými procesy v 17. a 18. století. Tehdy díky horlivosti církevních inkvizitorů zahynulo v mučírnách a na hranicích několik desítek nevinných lidí. Za jedno z hlavních míst čarodějnických sletů byly označovány například Petrovy kameny. Lidé v této oblasti nacházeli obživu zejména v dolech. Po úpadku těžby se lidé přeorientovali na výrobu papíru a skla a pěstování a zpracování lnu. Po druhé světové válce musely být pohraniční oblasti znovu dosídlovány a začala se rozvíjet zemědělská výroba a textilní, sklářský a dřevozpracující průmysl.

Lesnické plánování začalo někdy kolem roku 1800, ale to už společně s původními lesy zmizel i poslední jesenický medvěd (1792) a s ním i jeseničtí vlci. Poslední divoká kočka byla zastřelena ještě dříve (1758) u Loučné. Naštěstí se v dnešní době stabilizovala alespoň populace sokola stěhovavého a před lety se zde ukázal i mladý medvěd ze Slovenska, který zlikvidoval hned několik včelínů u Bruntálu. V oblasti se rovněž sporadicky objevují rysi, kteří však bohužel bývají nemilosrdně a nezákonně likvidování nezodpovědnými lovci. Oblíbeným jesenickým živočišným druhem je kamzík. Ten zde není druhem původním jelikož zde byl vysazen až v únoru roku 1913. Jednalo se o 5 kamzíků přivezených z rakouských Alp. Do volnosti pak bylo vypuštěno 21 kamzíků v roce 1924. Pozn.: Vynikající publikaci o kamzičí problematice napsal pan Mlčoušek.

Co se týče jesenické flóry, tak ta skýtá hned asi 1200 druhů rostlin, což je více než třetina všech druhů, jež v Česku rostou. Výjimkou je pět jesenických endemitů, které se nevyskytují jinde na světě. Jsou to lipnice jesenická, zvonek jesenický, jitrocel černavý sudetský, hvozdík kartouzek sudetský a pupava Biebersteinova jesenická. Za endemity jsou považovány ještě některé další druhy s poněkud větším územím výskytu. Najdeme zde rovněž několik glaciálních reliktů, pozůstatků doby ledové, ke kterým patří například vrba laponská či lepnice alpská. Některé z druhů jesenických rostlin jsou v seznamech chráněných rostlin ? Červený seznam cévnatých rostlin ČR či v celosvětovém seznamu ? Červený seznam Mezinárodních unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů. Z nižších živočichů je to pak ploštěnka horská, pavouk plachetnatka rohatá, pták kulík hnědý či myšivka horská. Objevuje se zde také vzácná můra osenice mramorová atd.

Co se týč ptačích druhů, ještě bych nerad zapomněl na čápa černého, výra velkého, sice rousného či kulíška nejmenšího. Z lesních kurů však už zbývá na některých místech díky svému skrytému způsobu života dosud hojný jeřábek lesní. Z pěvců zde pak nalezneme například lindušku horskou, která je poměrně četná, a vzácnějšího bělořita šedého či pěvušku horskou. Na vodních tocích jsou pak běžnými druhy skorec vodní, konipas horský a v blízkém okolí vodních toků například střízlík obecný. Celkem bylo v Jeseníkách pozorováno přibližně kolem 167 druhů ptáků, z toho 123 druhů hnízdících. Kvalita ptačí fauny byla důvodem pro vyhlášení Významného ptačího území Jeseníky a posléze Ptačí oblasti Jeseníky soustavy Natura 2000.

V jesenické oblasti, zejména v opuštěných těžebních štolách, se pak vyskytuje mnoho druhů vzácných netopýrů. Jsou jimi například netopýr černý, velký a brvitý či vrápenec malý. Netopýr Brandtův je bezesporu druhem nejvzácnějším. Celkem je zde pravidelně k zastižení kolem 11 druhů těchto zajímavých létajících savců.

Nerad bych také zapomněl na zajímavé druhy obojživelníků, plazů a ryb k nimž patří například vzácný čolek karpatský. Dále se zde vyskytuje čolek horský, mlok skvrnitý, ale i ropucha obecná či skokan rašelinný. Z plazů je zde pak k zastižení zmije obecná, poměrně běžná užovka obojková nebo ještěrka živorodá. Zajímavou rybou a současně vzácnou rybou je pak vranka a mihule potoční.

Je toho opravdu mnoho, co by stálo za zmínku, ale můj deník o hledání jara v Jeseníkách se tímto směrem neubírá. Přídávám do textu jen několik málo fotografií ze své příjemné večerní vycházky. Příjemné bylo rovněž večerní posezení s mými fotografickými přáteli, kteří se za horami a pak i za mnou na skok zastavili. V příštím pokračováním ze šestého dne v Jeseníkách už se opět vrátím ke svému pohledu na věc:-) Ještě však musím dodat, že výše uvedené informace jsou jen jakousi malou informační štamprlkou z mohutného demižónu informací o Jeseníkách. Vždyť jen zmiňovaná kniha o CHKO Jeseníky má úctyhodných 210 stran!

Foto a text: Štěpán Mikulka