Od petice k vytvoření pracovní skupiny

Když jsem v roce 2009 psal jeden z prvních dílů mého seriálu „Moji známí z divočiny“, který byl tehdy věnován kamzíku horskému, nebyla to pro jesenické kamzíky právě veselá doba. Aniž by to sami kamzíci tušili, tehdy se možná lámal chléb, jestli Jeseníky budou nadále zdobeny jejich přítomností, či nikoli. Tehdejší stanovisko CHKO Jeseníky, že se v dlouhodobém horizontu s kamzíky v Jeseníkách nepočítá z důvodu jeho nepůvodnosti či neslučitelnosti nepůvodních druhů se záměrem vzniku NP Jeseníky a díky kamzíkům přisuzovaným škodám na rostlinných endemitech ve Velké kotlině atd., rozpoutalo do té doby v naší oblasti nevídanou vlnu odporu proti tomuto postoji. Bylo založeno sdružení Jesenický kamzík a vznikla petice za zachování kamzíka v Jeseníkách. Od té doby se uskutečnilo bezpočet jednání všech zaangažovaných stran, včetně předání petice s 20 000 podpisy v parlamentu. Mé stanovisko v mém tehdejším textu bylo následující:

„Už život sám si zasluhuje naši úctu. Je jedno jestli se jedná o naprosto běžný druh nebo o druh ojedinělý, jestli se jedná o druh místní nebo introdukovaný. Vždy by se podle mně mělo k podobným otázkám souvisejícími s přírodou přistupovat s patřičnou úctou k životu a s přihlédnutím k co největšímu množství aspektů pro i proti…“

„Kamzíky ani vzácné rostliny ve Velké kotlině nelze podle mého názoru vylučovat z celku ekosystému a všech dalších přírodních souvislostí a vazeb. "Vymýcení" jednoho nebo druhého by bylo nenahraditelnou ztrátou pro přírodu Jeseníků a současně naprosto rovnocenným omylem, jako dávné kamzíkovo vysazení. Pakliže už tady kamzík jednou je, nelze jej jen tak zlikvidovat, jen proto, že tady kdysi nebyl.“

„Právě z těchto a dalších důvodů se tedy přikláním k názoru, aby byl dopad působení kamzíka na místní ekosystém, vyhodnocen odborným týmem botaniků, biologů, myslivců atd. v rámci dlouhodobé vědecké studie. Jesenický kamzík si rozhodně podle mého názoru podobný postup zaslouží. Do té doby je potřeba hledat i jiná, modernější řešení, než je absolutní likvidace. S ohledem na vzácné rostliny je třeba kamzíky směřovat tam, kde takovou škodu nenapáchají…“

A právě to poslední jmenované se povedlo! V roce 2013 byla ustanovena odborná pracovní skupina zabývající se vlivem kamzíka na vzácnou květenu atd. Téměř dva roky byly vytipované sektory s výskytem vzácných druhů rostlin monitorovány devíti fotopastmi a výsledky průběžně vyhodnocovány botanikem zoology CHKO Jeseníky a botanikem CHKJ, panem Radkem Štenclem. Budu-li citovat jeho průběžný výstup: „…škody na vybraných vzácných druzích rostlin (např. endemit jitrocel černavý sudetský) jsou minimální, za současně docílených početních stavů kamzíka je situace stabilizována a celkový stav lokality se zlepšuje...“

První výstupy z monitoringu kamzíka horského

To je velmi dobrá zpráva nejen pro fandy kamzíků, ale také pro milovníky vzácné jesenické květeny, mezi které se rovněž počítám! Současně si osobně také velmi vážím zástupců Občanského sdružení Jesenický kamzík, kterým se podařilo vyvolat za nemalé podpory veřejnosti jednání směřující k rozumnému přístupu ke kamzičí problematice. Vězte však, že ani pro zástupce CHKOJ nebylo a není jednoduché se lidově řečeno „vejít“ do jasně definovaných mantinelů zákonů a paragrafů, které striktně určují, jak je to např. na územích NP i CHKO s introdukovanými druhy, mezi které kamzík bezesporu patří (předpisy se zde nezabývají pouze savci, ale i nepůvodními rostlinami atd.).

Podstatné dnes je, že dnes všechny zaangažované skupiny dokázaly najít společnou řeč. Můžeme tak doufat, že tohoto v mnoha ohledech obdivuhodného tvora budeme snad moci také v budoucnu potkávat na svých toulkách jesenickou přírodou. Nevědecká veřejnost bohužel skutečně neocení ani onu vzácnou květenu, na kterou v podstatě nemůže ani pohlédnout, ani vzácného sokola stěhovavého, kterého si nad hlavou ani nevšimnou nebo jej zkrátka jen nepoznají. Spíše si všimne právě kamzíků a především děti, jejichž vztah k přírodě je pro nás výhledově velmi zásadní, si odnesou domů zážitek na celý život. Jeseníky jsou zkrátka v tomto ohledu v rámci republiky jedinečné. To nelze popřít. Paradoxně jim kamzíci přináší větší pozornost, než cokoli jiného, a to může být nejen pro naše hory v budoucnu užitečné!

Kamzíci tedy budou nadále běhat po Jeseníkách a udivovat nás svými kaskadérskými kousky. Co tedy dalšího Jeseníkům do budoucna přát? Z mého pohledu by se další metou mohla stát trvalá přítomnost rysa na území Jeseníků. Nějaká jednání s touto motivací už dokonce probíhají. Ani zde to však bohužel není vůbec snadné. Řekl bych, že se situace podobá úvodnímu stavu „kamzičí diskuse“. I zde si budou muset zaangažované skupiny vyladit noty. Povznést se nad své osobní limity, které nemají co dělat s ochranou přírody a pokusit sledovat jen jediný cíl – aby se rys ostrovid stal trvalou součástí jesenické přírody. Skutečnost, že tady dosud rys není i přes přítomnost vhodných lokalit, jasně naznačuje, že se především v některých honitbách (Albrechtice atd.) dějí věci, které rozhodně nejsou v souladu se zákonem...

Jeseníky a opravdoví škůdci

Závěrem bych ještě rád Jeseníkům, ale i celé naší rozmanité a krásné české přírodě popřál, aby se přesně v souladu se zákonem dařilo přistupovat nejen k živočichům a rostlinám, ale především k některým z nás, tedy k lidem. Ti jsou větším problémem pro přírodu, než celý regiment kamzíků pro Jeseníky. Někteří podnikavci – úmyslně nepíši podnikatelé – se chovají, a to nejen v Jeseníkách, ale např. i na Šumavě, tak, jakoby ani žádné zákony neexistovaly. Možná jen ten jejich jediný. Zákon peněz. Tlak na poslední zbytky „divoké přírody“ je v naší republice skutečně obrovský a rok od roku roste. V některých ohledech se blížíme spíše k rozvojovým zemím Latinské Ameriky. To je velmi smutné! Jak je možné, že se jim u nás takto daří?

Nedovedu si představit, jak by to u nás vypadalo, nebýt několika málo odvážných lidí, kteří díky své víře v morální hodnoty a díky svému uvědomění a upřímné lásce k přírodě přivírají nenasytný chřtán těmto nabubřelým oligarchům. Je to však velmi těžké a stojí to nemalé oběti. Ti jsou totiž velmi rafinovaní. Z jejich vystupování je cítit zdánlivá empatie k zájmům veřejnosti, za kterou se v médiích schovávají především. Je nutno si ale uvědomit, že o obyčejné lidi těmto pseudomocipánům nejde. Jde jen a jen o jejich biznis! Mnoho lží bylo jejich ústy bez začervenání vyřčeno a ti, kdo s nimi mají osobní zkušenost, ví o nich a její morálce své. Zřejmě si tito pánové myslí, že na ně nikdy nedojde. Já ale přeji nám všem, aby na ně po právu došlo, a to co nejdříve!

Foto a text: Štěpán Mikulka