Text jsem vložil jako vzpomínku na "zámeckou paní" Kateřinu, která nás velmi mladá v těchto dnech opustila. Byla to právě ona, kdo mi pomohl s mou první fotografickou výstavou na bruntálském zámku. Díky za to, jaká si k nám všem byla Káťo.  S Bohem...

Kteřino, Kateřino, viděl jsem tě stát, 

tam u cesty, ještě před vteřinou, viděl zamávat.

Na ty koně, co se tryskem ženou, co staví jedenkrát.

Pod oblohou dubnem zataženou mám chuť křičet stát!

Ref.:

Dál se řítí, dál se roky valí, dál se trápí, ti kdo nás pochovali.

Vadne kvítí, čas ten nezpomalí, vám jen díky,

vám kdo jste nás milovali.

Dnes jsem přišel k tobě na kus řeči, tu máš gerbery.

Tak jsem slyšel, že tvá máma pořád brečí, to víš těžko bez dcery.

Kateřino, pamatuješ Kateřino? Je to spoustu let,

kdy jsme všichni, chtěli Kateřino, změnit ten náš svět.

Ref.:

Všichni Káťo, všichni dávno vzdali, někde Káťo, navždy ztroskotali,

ty víš Káťo, jak ta touha pálí,chybíš Káťo,

ach jak jsme tě milovali…

Foto a text: Štěpán Mikulka