Když jsem ráno končil ve službě a šel jsem na hasičské stanici ke své skříňce s civilním oblečením, začal jsem si pískat písničku. Jelikož si pískávám často, v podstatě jsem tomu nevěnoval žádnou pozornost. V hlavě mi běžel text lidového motivu "...a volaly študente, ty malý premiante..." Byla to študácká písnička "Když jsem já šel tou Putimskou branou".

Naráz mi ale došlo, kdy jsem tuhle písničku zpíval naposledy. Před mnoha lety Bruntálsko navštívil tehdejší prezident České republiky pan Václav Havel. Tehdy jsem měl službu také. Byli jsme však tehdy i s bratrem nečekaně na několik hodin "převeleni" tehdejším našim panem ředitelm Ing. Horáčkem, a to na velmi netradiční akci. Měli jsme tu čest zahrát několik písniček pravě panu Havlovi a mezi nimi tuhle jeho oblíbenou, na jeho přání.

Odcházejíc dnes ráno z hasičské stanice, trošku mě zamrzelo, že na ní z nějakého důvodu chybí na půl žerdi stažená státní vlajka nebo smuteční prapor. Rozhodl jsem se proto vyjádřit soustrast alespoň sám za sebe.

Prezident odešel. Chci mu tedy věnovat tuto svou malou vzpomínku. Někdo v uplynulých dnech státního smutku vyslovil myšlenku, že s panem Havlem odešla také slušnost s politiky. Vidím jej stále před sebou v jeho kratších kalhotách a nestandartním saku. Takový byl. Neměl dokonalé oblečení, ale snažil se o dokonalý lidský přístup a reprezentaci českého státu. Dnes o dokonalé oblečení v politice nouze není. Toho ostatního, ale jediného podstatného pro nás všechny, je však žalostně málo. Díky mu za to, že se snažil být skutečným člověkem a lidovým prezidentem.

Foto a text: Štěpán Mikulka