Na hasičské stanici v Bruntále se 1. listopadu 2011 uskutečnilo ojedinělé setkání fotografů. A v čem že bylo ono setkání tak výjimečné? Možná si ještě pamatujete, že jsme před časem avizovali možnost, sejít se v rámci jakéhosi miniworkshopu se slovutným fotografem Doc. Mgr. Jindřichem Štreitem, který je hlavním porotcem naší fotografické soutěže „Hasiči před i za objektivem“. Tuto celorepublikovou fotosoutěž hasičských fotografů realizoval letos již posedmé bruntálský hasičský fotoklub HAFOK.

Svému slovu jsme letos dostáli, a právě v uvedené datum se na bruntálské stanici sešlo hned několik fotografů z řad HZS ČR, Policie ČR, dobrovolných hasičů a další. Podobné setkání s tak slavnou osobou z fotografické branže se neděje každý den, takže se spousta z nás na setkání sice těšila, ale současně nelze popřít, že v každém z nás byla současně i docela malá dušička :-). Navíc bylo s panem Jindřichem domluveno, že každý z nás může na schůzku přinést několik svých fotografií, za nimiž si stojí, a si zde společně rozebereme po stránce technické i výtvarné. Naše tréma byla tudíž ještě o to větší. Pan Jindřich je však velmi milý a lidský a počáteční ostych brzy vystřídala tvůrčí a přátelská atmosféra, díky níž si mnoho z nás odneslo domů nejen osobitý zážitek, ale i několik nových poznatků.

Velmi poučná byla také úvodní část našeho společného setkání, v níž nás mistr v rychlosti seznámil se svou tvorbou a především s tím, co on sám považuje ve své fotografické práci za stěžejní. Užitečných informací bylo velmi mnoho, jelikož pan Jindřich, velice ochotně zodpovídal každý náš dotaz. Všetečným dotazům neunikla ani přítomná paní Štreitová, díky níž byla částečně navštívena také nefotografická zákoutí mistrova „všedního“ života. Celé posezení bylo nakonec navíc korunováno vynikajícím štrůdlem jednoho z přítomných kolegů, který peče stejně dobře jako fotí a také návštěvou vernisáže mistrovy právě zahajované výstavy. Té se však bohužel mohli zúčastnit pouze ti nesloužící. I kdyby však tito hasiči měli krátkou návštěvu vernisáže umožněnu, stejně by si ji neužili. Těsně po ukončení akce totiž bruntálskou stanici opustily hned tři výjezdové vozy, z nichž poslední se na stanici vrátil až hodinu před půlnocí. Tak už to ale u hasičů chodí…

Osobně si podobné zkušenosti nesmírně cením. Pan Štreit umí velice pěkně přednášet (lektoruje kurzy hned na několika univerzitách) a také své zážitky spojené s fotografování daleko v zahraničí (Rusko, Amerika, Japonsko..) umí velmi působivě podat. Navíc jeho povídání nemá pouze technický rozměr, ale i rozměr doslova filozofický.

Nacházíme se v době, kdy opravdu každý druhý člověk fotografuje. Většina z dnes fotografujících je přesvědčena, že fotografování spočívá ve zmáčknutí spouště fotoaparátu. Tím je pro ně hotovo. Jakékoliv hledání, nebo cokoliv jiného, co fotografii posouvá dál, chybí. To, že spoušť vlastně nemačká prst, ale duše či hlava, která skrze hledáček fotoaparáte něco zajímavého spatřila či očekávala, to je asi mimo jejich chápání či potřeby. Ve skutečnosti je však velmi obtížné hledat nový a neotřelý pohled na náš stále ještě velmi zajímavý a v mnoha ohledech dosud neokoukaný svět. Digitální fotoaparáty navíc umožňují doslova chrlit tisíce a tisíce snímků, z nichž však jen málokteré dokáží oslovit tak, že by si je člověk díky jejich síle dokázal vybavit i po letech. Některé  mistrovy snímky však takové jsou. Jak to dokázal a jak to dělá? To se možná dozvíte na druhé naší společné schůzce za rok :-).

Foto a text: Štěpán Mikulka