Málokterý z ptáků byl pro mě po tak dlouhou dobu fotograficky nedosažitelným přízrakem, jako právě krutihlav obecný (Jynx torquilla). A nejen fotograficky. Také o způsobu jeho života jsem dlouhá léta prakticky nic nevěděl, jelikož moje touha po jeho poznání spadá ještě do let, kdy fenomén jménem internet, co by studnice informací a fotografií,  dosud ještě trpělivě čekal na okamžik, kdy personal computer neskutečně slabých parametrů zamíří do prvních sofistikovanějších domácností. Proto spatřit tohoto téměř mystického tvora, a ještě se o něm navíc alespoň něco málo dozvědět, znamenalo pořídit si hned několik poměrně nedostupných knih, v nichž i tak bylo informací poskrovnu a obrázky byly často poměrně nepodařené. Jednou z nich je například kniha Příroda ČSSR – moje dávná dětská „bible“.

Hlasitý podivín

Tento ptáček velikosti podlouhlého vrabce z čeledi datlovitých je extrémně nenápadný díky svému dokonalému maskovacímu zbarvení a nenápadnému způsobu života. V čem se tedy krutihlav nezapře, to jsou jeho hlasové projevy. Jeho jarní volání v čase námluv skutečně nelze přeslechnout. Často mě však na mých výpravách za krutihlavem napadala myšlenka, jestli pak jeho ptačí jméno „krutihlav“ nevzniklo podle toho, že si člověk mohl hlavu vykroutit při jeho marném hledání v korunách stromů? Proč však ve skutečnosti tento velmi zajímavý ptáček získal tak prapodivné jméno, to vědí zejména všichni ti, kteří jej měli možnost sledovat například při jeho odchycení. V této situaci se chová totiž velmi podivně. Velmi pomalu otáčí hlavou, takřka kolem své osy… Podobné chování lze u něj pozorovat též v období námluv.

Nejistá krutihlavova budoucnost

Mnohdy jsem byl už velmi blízko jeho zpozorování, ale vždy se na poslední chvíli něco pokazilo. Mysticita, pro mě tehdy již téměř bájného krutihlava, proto s léty neúspěchů dále narůstala. Ono to marné hledání bylo způsobeno také tou skutečností, že už i krutihlavů, stejně jako ostatních datlovitých, v posledních desetiletích ubývá. Jedním z důvodů celkem drastického celoevropského úbytku je tradiční problém. Jsou to ubývající vhodné biotopy, ale i nedostatek vhodných dutin pro hnízdění. "Přepečlivý" člověk musí mít všechno dokonale upravené – každý starý strom, či nejlépe celý přestárlý sad, musí hned pryč. Ani dnešní doba dutinovým hnízdičům rozhodně nepřeje (Ačkoliv si krutihlav dutinu netesá, k rozmnožování dutinu nezbytně potřebuje. Jedinou náhradou mu může být nějaké ta vhodně umístěný špačkovník). V posledních letech  lze kolem nás pozorovat masivní návrat ke dřevu, co by nově objevenému palivu, a proto každý dutinou „poškozený“ strom jde velmi často okamžitě k zemi. Je to trestuhodné jednání, ale mnozí lesníci již zkrátka permanentnímu tlaku veřejnosti nedokáží odolávat:-(.

Krutihlav poprvé!

Skutečně dokonalý zlom v mé honbě za přízrakem jménem krutihlav nastal až s použitím hlasové nahrávky. Správně „nažhavený“ sameček krutihlava totiž na provokaci hlasem dobře reaguje, a tak jsem se po mnoha letech konečně dočkal. Poprvé šlo vlastně jen o náhodu. V dokonalém, suchými travinami tvořeném krytu, jsem tenkrát trpělivě čekal  na zcela jiný druh. Byl květen, a jak píše v jedné ze svých mnoha básní můj kamarád Ementál: …vzduch voněl jarem, hlínou…“. Celkem v klidu jsem sledoval více jak sto metrů vzdálenou siluetu krutihlava v koruně zelenající se břízy. Věděl jsem, že je krutihlav pro mě tento den tabu, protože jsem ještě nechtěl svůj kryt opustit. Nedosažitelný?, napadlo mě v tu chvíli. „Když nechce hora k Mohamedovi, musí  Mohamed k hoře“, řekl jsem si. Vždyť mám přeci u sebe nahrávku s voláním krutihlava.

Do tohoto okamžiku jsem již zvolna podléhal letargii vyvolané příjemně hřejivým jarním sluncem, které tehdy na jaře hřálo opravdu velmi příjemně. Můj nápad však nečekaně vlil do mých žil novou krev – má dávná touha rozběhla koně mé představivosti a současně již tolik zkoušené víry, že to jednou musí prostě vyjít. Prsty horečně hledají za pomocí titěrných tlačítek empétrojky ten správný rodový název. „Jen aby neuletěl“, říkám si: "Ááá, tady je m -  konečně!" Stisknu tlačítko empétrojky a z útrob mého krytu konečně zazní toužebné volání samečka pořízené v bůhví kterém koutě naší republiky. S napětím čekám, co bude následovat...

Je tady!

A najednou je to tady. Konečně. Po tolika letech! Sedá si dokonce přímo na větev, která je součástí mého přírodního krytu. Napětím ani nedýchám. Jeho hlas se zdá překvapivě silný. Skrze úzkou štěrbinku mezi stvoly trav pozorně sleduji vysněný druh. Nemohu se na něj vynadívat. Sameček krutihlava se také nemůže vynadívat. Nemůže totiž svého intenzivně volajícího soka stále objevit a nejspíš si říká: „Proč se ten zbabělec neukáže? Však já mu dám na frak!“ Protisvětlo ještě více podtrhuje kouzelnost onoho okamžiku a já se rozhoduji pořídit také nějaký snímek. Cvak. Můj první snímek krutihlava je na světě. Přerušovaně pouštěný záznam dokonce vyprovokuje samečka k páření se samičkou, která k mému krytu následovala svého druha. Vše jsem pozoroval se zatajeným dechem. Byl to opět jeden z mých přírodních svátků. Kdykoliv později mi z nejrůznějších důvodů vytane na mysli tento tajemný ptačí druh, vidím právě onen snímek, právě ten dávný okamžik.

Letošní setkání s krutihlavem

Za krutihlavy se dnes již tolik neplížím. Tajemství bylo tehdy zlomeno. Fotografii už dnes mám, ale vím o něm stále jen velmi málo. To je jediné, co mi trošku vadí. Je to stále jen soused, o kterém vím pouze to, jak se jmenuje, a jak vypadá. Vím také, že má velmi rád mravence a jejich kukly, které ze štěrbin a mravenišť získává obratným dlouhým jazykem a snad ještě i to, že na „dovolenou“ létá do rovníkové Afriky. To je však stále málo, jelikož bych o bližší seznámení s tímto naším zajímavým sousedem stál. Asi s ním zase někdy budu muset zajít na mravence, jako se mi to podařilo celkem nedávno. Vím, kde mají obzvláště chutné larvy:-).

Občas si jej stále ještě přivolám k sobě, abych se pokochal jeho krásným zbarvením, tajemným chováním a také se o něm dozvěděl něco nového. Letos v létě mi běhal takřka pod stativem (video zde). Právě z tohoto mého posledního zážitku pochází několik mých krátkých videozáběrů krutihlava obecného. Silný vítr mi sice značně rozhýbával kameru a také původní zvuk nebylo možno použít. I tak ale doufám, že vám video udělá radost. Pokud si však sami pro sebe chcete uchovat tajemství jménem Krutihlav, tak sledování mých záběrů nechte na jindy:-).

Foto, video a text: Štěpán Mikulka