Dvacet zastavení u zelených pamětníků Bruntálska

Intro: Na svých stránkách se věnuji především živočišné říši. Toulky přírodou však nejsou jen o tom, co běhá, skáče, plave, ale i o tom, co roste, kvete a voní. Čas od času si na svých toulkách přírodou pokládám otázku: Jak by asi vypadala ta naše wildlife dobrodružství bez okolního zeleného voňavého světa – bez rostlin, stromů a hlavně lesa..? Na fotkách určitě mizerně, ale ono to je ještě trošinku jinak. Nějak jsme se bohužel naučili chápat přírodní souvislosti v obráceném sledu. Zejména, co se týče nás, lidí, začínáme často od sebe, pak dlouho, dlouho nic… však to znáte. To podstatné je však především kolem nás. Otázka by tedy správně měla znít takto: Jak by vypadal život na Zemi bez zeleného světa? Odpověď je velmi jednoduchá. Nijak! Bez něj bychom nebyli, a to i přes to, že si ve městech občas připadáme na přírodě zcela nezávislý. Napadá mě příměr tohoto našeho pocitu ve vazbě pavouka k jeho síti. Pavučina je jeho dokonalé dílo, je to jeho svět, v němž je také maximálně spokojen. Ale základy jeho pavučinového světa stojí na pevných stvolech okolních rostlin a větvičkách keřů, které jsou zase pevně svázány se zemí, vodou a sluncem…  

Proto jsem se rozhodl pro příští rok založit nový seriál, v němž bych se rád věnoval zelenému světu kolem nás, který si drobnou propagaci jistě zaslouží. Začnu krátkými texty o stromech, jelikož těm jsem se v poslední době věnoval nejvíce. Ve spolupráci s MÚ Bruntál dokonce vyšlo i několik materiálů, které jsou přímo věnovány zeleným pamětníkům. Možné se i vy dozvíte něco novéhoJ.  

Úvod

Možná, že jste se také někdy pozastavili nad tím, jak se to vlastně stalo, že se nám až do dnešních časů dochovalo tolik letitých stromů? Co zadrželo někdejší osadníkovu ruku s pilou či sekerou, že strom neskácela? Vždyť naši předkové snad ještě hojněji než je tomu dnes, využívali oblíbeného dřevěného materiálu. Takřka výhradně se ze dřeva stavělo a dřevem se také topilo. Navíc v dávných dobách neexistovaly téměř žádné normy a předpisy na ochranu jednotlivých stromů. Spíše se jednalo vždy o „nařízení“, která ve středověku souvisela především s péčí o lesy.

Jedním z nejstarších takovýchto zachovaných předpisů o hospodaření v lese a trestech za jeho poškozování je "Právo českého knížete Konráda Oty" asi z roku 1189. Více než o sto let později je pak v návrhu Majestas Karolinas Karla IV. z roku 1348, v kapitole 50, uvedeno: "Lesuov našich divné z zemí i také krásné shromažděnie netoliko bychom je chtěli rozptýliti, ale také snažnů stráží ode všeho rubánie, leč bychom co komu zvláště dopustili, zachovati mieníme a nepoškvrněné věčně je míti chtiec, přikazujem."

Tento byl však v roce 1355 na nátlak panského sněmu Karlem IV. opět odvolán. Teprve až o mnoho let později, a to v roce 1754, tehdy jistě velmi moderní reformátorka Marie Terezie vydává moderní "Řád lesní". Je tedy pravděpodobné, že některé prastaré stromy zůstávaly po staletí uchovány i díky prosté úctě k životu, vyplývající z tehdy ještě poměrně čerstvého pocitu sounáležitosti s přírodou. Mohla to být však rovněž úcta k památce otců, kteří tyto stromy kdysi dávno sázeli… Současně ale nelze opomenout, že některé stromy zůstaly stát rovněž proto, že sloužily jako stromy hraniční, či jako připomínky významných událostí. Ať je tomu tak, či onak, některé staleté stromy přečkaly nejen osadnické začátky, ale i několik válek a my se jimi můžeme těšit do dnes.

Kde se však vzalo samotné označení „památný strom“? Toto označení, jak jej známe dnes, nemá až tak dávnou historii, jak by se zdálo. Alexandr von Humboldt (1769 - 1859), profesor univerzity v Berlíně, pravděpodobně jako první nazval věkovité a majestátné stromy, se kterými se setkal při své vědecké výpravě do Jižní Ameriky, termínem „přírodní památka“. Doslovně „památnými“ však stromy výjimečné vzrůstem, či svou pohnutou historií nazval pravděpodobně až Jan Evangelista Chadto. Jako první začal se shromažďováním všech dostupných údajů, které se týkaly letitých stromů, z kronik a z článků různých časopisů a postupně zpracovával dnes už samozřejmé seznamy památných a chráněných stromů. V roce 1899 publikoval J. E. Chadt Ševínský první přehled památných stromů v Čechách. V roce 1908 pak v časopise "Český lid" publikoval tentýž autor soupis s názvem "Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku". Bylo zde popsáno 165 vzácných stromů. O pět let později už jich měl v evidenci dokonce více než 320 a v roce 1913 vyšlo v Písku druhé doplněné vydání s jejich popisy a se 160 obrazy! Tento soupis je prvním podrobným soupisem památných stromů u nás. Cenné informace z něj čerpáme do dnes.

A jak je to s ochranou památných stromů a lesních porostů dnes? V rámci území naší země třímá ochranu přírody ve svých rukou stát – potažmo Ministerstvo životního prostředí ČR, a to prostřednictvím zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. V rámci menších územních celků je to pak například u nás na Bruntálsku Městský úřad v Bruntále, který ve svém obvodu v současnosti eviduje a zajišťuje ochranu hned 20 památných stromů. Tento počet však nemusí být konečný, protože také vy můžete budoucí památný strom navrhnout. Jaká kritéria by měl takový navržený strom splňovat? Za památné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí je možno prohlásit dřeviny vynikající svým vzrůstem, věkem, významné krajinné dominanty, zvlášť cenné introdukované dřeviny a v neposlední řadě dřeviny historicky cenné, které jsou památníky historie připomínající historické události, anebo jsou s nimi spojeny různé pověsti a báje. Podnět k vyhlášení památného stromu můžete dát příslušnému orgánu státní správy (pověřené obecní úřady, městské úřady statutárních měst, chráněných krajinných oblastí atd.). Orgán státní správy pak zpracuje návrh a po posouzení stavu dané dřeviny vyhlásí navrhovaný strom za památný, anebo na základě písemné smlouvy uzavřené mezi vlastníkem pozemku a orgánem ochrany přírody zajistí jeho ochranu.

Jak je vidět, už celé generace moudrých lidí se snaží o ochranu našich lesů i jedinečných stromů. V současné době je evidováno na území našeho státu několik tisíc památných stromů a původními porosty se vyskytují na čtyřech setinách procenta domácích lesů. Pralesy bez lidských zásahů rostou už bohužel jen na 950 hektarech území ČR. O těchto stromech a lesích se dá bez nadsázky říci, že se dochovaly tak, jak je kdysi vídávali naši předkové. Je to hodně, anebo málo; a proč vlastně naděláme tolik povyku kvůli něčemu tak statickému a pasivnímu, jak jsou stromy a les, říkáte si možná. Kdo během svého života, anebo během čtení předchozích řádků, nenašel odpověď na tuto otázku, měl by stromy a les lépe poznat. Během fotografování památných stromů, které jsme prováděli v rámci příprav této publikace, jsme najezdili stovky kilometrů za památnými stromy a strávili s nimi desítky hodin. Navštívili jsme je v nejrůznějším počasí a v rozličných ročních obdobích, abychom věrohodně zachytili zlomek jejich dlouhého života. Některé za tu dobu notný kus poporostly, jiné zase o maličko zchřadly. Čeho jsme si však nemohli nevšimnout, bylo to, že stromy jsou organismy velmi živé! Při každé z návštěv jsme vždy nalézali něco nového, ať už to byly překotně pučící pupeny na jaře, rozmanité květy nebo rychlé proměny velikosti, barevnosti, ba dokonce i vůní, jejich listů. V časných jarních měsících lze dokonce pod kůrou stromů pomocí lékařského stetoskopu zaslechnout proudění mízy a citliví lidé prý cítí vodu v jejich kořenech.

Ještě více by pak o „svých“ stromech mohli vyprávět lidé, kteří mají některý z památných stromů přímo na svém pozemku, ale pro jejich slova si už budete muset zajít sami. A pokud vám už nohy neslouží, anebo je právě zima, pomůže vám snad zkrátit čekání na jaro právě naše publikace „Dvacet zastavení u zelených pamětníků Bruntálska“.

Foto a text: Bohunka a Štěpán Mikulkovi